
Bělení zubů - není to tak jednoduché II.
V první části článku, kterou můžete nalézt v minulém vydání našeho časopisu (StomaTip 4/2003), jsme konstatovali, že bělení zubů se v oblasti zkrášlování zevnějšku stává stále silnějším módním trendem. Popsali jsme si jednotlivé druhy dostupných bělících prostředků a možné způsoby bělení zubů. (Existují volně dostupné bělící prostředky, kterými můžeme bělení zubů provádět sami - bělící zubní pasty a různé bělící gely a dále speciální bělící přípravky, které aplikuje pouze zubní lékař v zubní ordinaci.) Upozornili jsme také na určitá úskalí intenzivního bělení zubů v souvislosti s účinkem bělících prostředků, které v různých koncentracích obsahují peroxid vodíku nebo karbamid peroxid. Bělící efekt těchto látek spočívá v tom, že pronikají sklovinou do vnitřní struktury zubů, kde rozpouštějí organická barviva.
Nesprávná či příliš častá aplikace bělícího prostředku může způsobit přecitlivělost zubů, zánět dásní v důsledku jejich poleptání a v některých případech také narušení skloviny. Proto je dobré vědět, že ne každý chrup je na takovou proceduru připraven (v případě neošetřených zubních kazů, popraskané skloviny, parodontóze apod.), což samozřejmě posoudí jedině zubní lékař. Pokud vás však opravdu trápí nevzhledně zabarvené zuby, nemusíte se jejich bělení nijak obávat. Podle výsledků mnoha klinických studií je bělení zubů při dodržování návodu výrobce bělícího prostředku a především pod dohledem zubního lékaře bezpečnou metodou, jak rozzářit zašlý úsměv.
Na závěr první části jsme se též dozvěděli něco z historie této populární zkrášlovací procedury, o kterou se pokoušeli již naši dávní předci. Nyní si řekneme, kdy má smysl náš chrup bělit, za jakých okolností naše zuby bělící proceduru vůbec snesou a jaké máme možnosti, když náš neuspokojivě zbarvený chrup nelze z nějakého důvodu bělit.
Všechno se vybělit nedá
V rozporu s tvrzením mnoha reklam na bělící prostředky je většinou obtížné a v podstatě také nepříliš žádoucí dosáhnout absolutně bílých zubů. Žádné zuby nejsou ve své přirozenosti zcela bílé, ale mají vždy určitý barevný nádech, který je nejvíc patrný na nejtmavší části zubu, tedy na zubním krčku. V současné stomatologii se v zásadě určují tři základní odstíny zubů - hnědý, žlutý a šedý. Každý jednotlivý zub má ve srovnání s ostatními zuby své charakteristické barevné tónování - například špičáky mají vždy nejžlutavější nádech. Pokud se nám zuby viditelné v našem úsměvu podaří vybělit příliš intenzivně a stejnoměrně, dosáhneme tím poněkud umělého vzhledu. Jednolitě bílé zuby působí stejně synteticky, jako kupříkladu fialové vlasy. Namísto žádoucího zušlechtění našeho zevnějšku pak můžeme čelit nevinným otázkám typu: "Kde vám udělali tak úžasně přirozenou zubní protézu?". Samozřejmě, že bílá barva je základní charakteristikou zubů a žádný z výše zmíněných odstínů nesmí přesáhnout jisté meze. Silně zažloutlé, hnědé nebo tmavošedé zuby jsou pro svého majitele jistě mnohem horší variantou než zuby absolutně bílé. Nic se však nemá přehánět a to nejen vzhledem k estetice přirozeného vzhledu, ale také s ohledem na zdraví našeho chrupu a dásní. Z hlediska estetického i zdravotního je samozřejmě nejspolehlivější bělení zubů odborně prováděné zubním lékařem.
Základní odstín zubů a jeho intenzita jsou samozřejmě vrozené stejně jako barva vlasů. Celkové zabarvení zubu závisí na barvě a průsvitnosti jeho vnější vrstvy (skloviny) a na barvě vrstvy pod sklovinou (zuboviny neboli dentinu), která je oproti sklovině vždy tmavší a v různé míře prosvítá na povrch. Zubovina může být ve své přirozenosti poměrně sytě zabarvená a pokud výrazně prosvítá sklovinou, zásadně ovlivní celkové zabarvení zubu. V období vývinu druhých zubů, tedy v dětském věku, může být barva zuboviny negativně zasažena různými vlivy. V této souvislosti je všeobecně známý neblahý účinek některých léků, speciálně tetracyklínu nebo tzv. fluoróza, což je skvrnitost zubů zapříčiněná nadměrným přijímáním fluoridů. Nežádoucí změny v zabarvení chrupu, ke kterým dojde v průběhu tvorby zubu a které zasahují hluboko do zuboviny jsou označovány jako "skutečná" nebo také "vnitřní" skvrnitost.
Zvláště při nedůsledné ústní hygieně a také v pokročilejším věku je barevná stálost zubů v důsledku zanedbané nebo věkem oslabené skloviny ohrožena barvivy, obsaženými v potravě či pochutinách. Například konzumace kávy, černého čaje, tabáku, červeného vína a jiných poživatin obsahujících výrazná barviva rychle způsobuje tzv. "vnější" skvrnitost, kterou však mnohdy lze (zejména v počátečním stádiu) jen mechanicky očistit z povrchu zubů pomocí jemných brusných past či speciálních přístrojů bez použití chemických bělidel.
Jak si zřejmě již domýšlíte - odstranit vnitřní skvrnitost zubů je mnohem obtížnější než eliminovat skvrnitost vnější. Není vždy možné nežádoucí zbarvení chrupu beze zbytku odstranit a to zvláště bez přílišné zátěže zubů bělícími prostředky. Šetrné a odborné bělení zubů však většinou může zásadním způsobem změnit náš vzhled k lepšímu, i když zrovna nesplní naše očekávání svítivě bílých zubů z reklam.
Nežádoucí barevné změny v podobě našedlé až zčernalé zuboviny se také často objevují u devitalizovaných lidově řečeno mrtvých zubů, u kterých je odstraněna vnitřní měkká tkáň napadená bakteriemi zubního kazu. Mnohdy lze v takovém případě zub účinně vybělit pouze působením bělícího prostředku zevnitř - tzn. jeho aplikací přímo do dutiny, která vznikla po odvrtání zubního kazu. Tuto proceduru může samozřejmě provádět pouze zubní lékař.
Kdy a jak můžeme bělit
Bělící prostředek můžeme aplikovat pouze na zdravý nebo dobře ošetřený chrup. To znamená, že všechny zuby musí být buď zcela zdravé nebo velmi dobře zaplombované a nesmí mít obnažené krčky, popraskanou sklovinu či jiné defekty. Zdravé, tedy bez projevů zánětu, krvácivosti a jiných neduhů, musí být také dásně a veškeré měkké tkáně kolem zubů.
V průběhu celé bělící procedury a několik týdnů poté je vhodné odepřít si jídlo či pochutiny s obsahem výrazných barviv (tabák, červené víno, káva, čaj, červená řepa, kurkuma apod.). Vlivem bělícího prostředku je totiž povrch zubů náchylnější ke vstřebávání vnějších barviv a nežádoucí zabarvení zubů se při nedodržení této zásady rychle obnoví. Proto je také nutné dlouho před, během i po aplikaci bělícího prostředku dodržovat důslednou ústní hygienu. Celková doba bělení by neměla přesáhnout 4 týdny. V průběhu bělící procedury se mohou objevit některé nežádoucí reakce, jako přecitlivělost zubů nebo pálení dásní. V takovém případě je nutné bělící proceduru přerušit a potíže konzultovat se svým lékařem. Obtíže obvykle vymizí po zjištění a odstranění nesprávné aplikace bělícího gelu nebo po krátkodobém přerušení bělící procedury. Výsledný efekt bělení zubů přetrvává individuálně po různou dobu - průměrně 12-36 měsíců.
Použití domácího bělícího prostředku je v každém případě dobré konzultovat se svým zubním lékařem - zvláště když si nejsme naprosto jisti, zda je naše ústní dutina zcela v pořádku. Rozhodneme-li se pro velmi intenzivní způsob bělení zubů, je nejideálnější podstoupit celou proceduru pod dohledem zubního lékaře, který vám doporučí nejvhodnější postup.
V ordinaci lze provést intenzivní bělení více nebo jednoho zubu přímo na zubařském křesle v rámci jedné či několika málo návštěv, pomocí vysoce účinných bělících prostředků. Tato intenzivní bělící procedura je však méně šetrná a vyžaduje chrup ve velmi dobrém stavu. Doporučí-li lékař raději šetrnější avšak dlouhodobější domácí bělení, nechá vám k tomuto účelu podle přesného otisku vašeho chrupu zhotovit v zubní laboratoři individuální bělící formu (nosič bělícího gelu) a nacvičí s vámi správnou aplikaci bělícího gelu. Individuálně tvarovaná forma, do které se nanáší bělící gel, zabraňuje (při jejím nasazení na zubní oblouk) proniknutí bělící látky k dásním, což může být příčinou jejich podráždění a zánětu. Je také možné, že první bělení provede lékař přímo v ordinaci a doma pak v případě potřeby chrup "dobělíte". Důležité je, že v průběhu celé procedury pravidelně docházíte k lékaři na kontroly a jste tudíž pod jeho stálým dohledem. Před vlastním bělením vám zubní lékař může navíc mechanicky odstranit nežádoucí zabarvení na povrchu zubu (vyleští vám chrup), čímž se většinou zkrátí nutná doba bělení pomocí chemických bělidel a celá procedura je tak šetrnější.
Bělící efekt trvá různě dlouho - podle individuálních podmínek v dutině ústní a stavu chrupu. Pro udržení výsledného efektu je dobré pravidelně kontrolovat barevný odstín zubů a v případě potřeby provést jejich dobělení, které již nebývá tak časově náročné a je tudíž také šetrnější než první bělící procedura.
Je také dobré vědět, že žádnou bělící metodou nelze dosáhnout změn v barvě bílých výplní (tzv. bílých zubních plomb), ani ovlivnit odstín zubních protéz (korunek, můstků apod.).
Mé zuby nelze bělit! Co teď?
Dohání vás nevzhledně zabarvený chrup k šílenství, avšak lékař naprosto nedoporučuje žádnou z výše uvedených metod bělení zubů? Máte kupříkladu silně poškozenou sklovinu, odhalené zubní krčky nebo jinak oslabené zuby, které by bělení mohlo poškodit či na které by šetrná bělící procedura příliš neúčinkovala? Nezoufejte - není všem možnostem konec. Zeptejte se svého lékaře na možnost estetického fazetování zubů, která spočívá v překrytí vnější plochy zubu vrstvou speciálního materiálu. Tato metoda je zvlášť vhodná v případě silně narušené skloviny, která již ztrácí svou ochranou funkci. Fazetovací materiál v podobě filmu ze speciálního plastu naneseného přímo na zub či předem zhotovené keramické "skořápky", která se na zub nalepí, pak vedle estetické funkce také vhodně nahradí narušenou sklovinu a může prodloužit životnost poškozeného zubu. Tímto způsobem lze do jisté míry "opravit" i nežádoucí tvary zubů (např. zmenšit mezery mezi zuby, upravit délku zubu či sklon jeho vnější plochy apod.).
David Mondok, StomaTip 1/2004
Rubrika: Bělení zubů
10.03.2004 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip
