Bělení zubů - není to tak jednoduché
Kultivovaný vzhled, příjemné vystupování a v neposlední řadě také zářivý úsměv jsou všeobecně stále žádanější součástí celkové kultury osobnosti. Ve snaze vypadat co nejlépe však mnozí z nás často podléhají někdy až extrémnímu diktátu módních trendů. Volbu prostředků ke zkrášlení zevnějšku bychom však neměli uspěchat, protože můžeme způsobit více škody než užitku. Usoudíme-li například, že naše zuby nejsou dostatečně bílé, měli bychom se před volbou vysoce účinných prostředků k bělení zubů nejprve poradit se svým zubním lékařem. Podstatou bělícího procesu je zjednodušeně řečeno rozpouštění organických barviv ve struktuře zubu pomocí peroxidů - bělící prostředky tudíž v různých koncentracích obsahují peroxid vodíku nebo karbamid peroxid (peroxihydrát močoviny). Tyto látky mohou při nesprávné aplikaci způsobit přecitlivělost zubů, zánětlivost dásní v důsledku jejich poleptání při nesprávné aplikaci bělícího prostředku a v některých případech také narušení skloviny. Proto je mimo jiné dobré vědět, že ne každý chrup je na takovou proceduru připraven, což samozřejmě nejlépe posoudí zubní lékař.
Pokud vás však opravdu trápí nevzhledně zabarvené zuby, nemusíte se jejich bělení nijak zvlášť obávat. Podle výsledků mnoha klinických studií je bělení zubů při dodržování návodu výrobce bělícího prostředku a především pod dohledem zubního lékaře bezpečnou metodou, jak rozzářit zašlý úsměv.
Není bělení jako bělení
Účinnost bělení je samozřejmě přímo úměrná množství aktivní látky (peroxidu) obsažené v bělícím prostředku. S koncentrací aktivní látky v bělidle však roste nejen jeho účinnost, ale také riziko nežádoucích vedlejších účinků. Peroxid dráždí dásně, což může vést k jejich zanícení a svým vlivem na strukturu skloviny může způsobit nepříjemnou přecitlivělost zubů na výrazně teplé, studené, sladké či kyselé potraviny.
Na trhu je mnoho volně dostupných zubních past, které slibují bělící efekt. Některé z nich vůbec peroxid neobsahují, ale jejich bělící účinek je založený na tzv. jemné abrazi - obsahují hrubší částečky a působí tak jako velmi šetrná leštící pasta. Účinnější bělící pasty obsahují malé množství peroxidu, který však při běžném čištění zubů působí na sklovinu jen krátkodobě. Používání bělících zubních past (samozřejmě podle doporučení výrobce) by tedy nemělo způsobit vážné problémy. Pokud se nežádoucí účinky objeví (např. pálení dásní či zvýšená citlivost zubů) je vhodné používání bělící pasty přerušit a jestliže obtíže neustoupí - navštivte zubního lékaře.
Dalším volně dostupným přípravkem je dnes již poměrně velké množství speciálních bělících gelů. Tyto gely se na zuby aplikují pomocí nosiče neboli formy, která přesně kopíruje reliéfy zubů. Nasazená forma s bělícím gelem se nechává na zubech opakovaně působit několik hodin. Bezpečné používání bělících gelů je mimo jiné podmíněno především jejich správnou aplikací v nosiči, který naprosto přesně kopíruje tvar vašeho chrupu. Jen v takovém případě totiž nosič dostatečně chrání vaše dásně před intenzivním působením peroxidu. O používání bělícího gelu se rozhodně poraďte se svým zubním lékařem.
Nejideálnější je podstoupit bělení zubů přímo v zubní ordinaci, kde vám zubní lékař doporučí vhodný postup. V ordinaci lze provést intenzivní bělení více nebo jednoho zubu přímo na zubařském křesle v rámci jedné či několika málo návštěv, pomocí vysoce účinných bělících prostředků. Tato intenzivní bělící procedura je však méně šetrná a vyžaduje chrup ve velmi dobrém stavu. Doporučí-li lékař raději šetrnější avšak dlouhodobější domácí bělení, nechá vám k tomuto účelu podle přesného otisku vašeho chrupu zhotovit v zubní laboratoři individuální bělící formu (nosič bělícího gelu) a nacvičí s vámi správnou aplikaci bělícího gelu. Je také možné, že první bělení provede lékař přímo v ordinaci a doma pak v případě potřeby chrup "dobělíte". Důležité je, že v průběhu celé procedury pravidelně docházíte k lékaři na kontroly a jste tudíž pod jeho stálým dohledem.
Z historie bělení
Bělení zubů se provádělo již ve středověku, avšak tehdejší procedury se od dnešních postupů pochopitelně poněkud lišily. Nebohé zuby se například vyhladily broušením a byly vystaveny působení koncentrovaného roztoku kyseliny dusičné. Během několika chvil byly sice zuby zářivě bílé, avšak měly natolik porušenou sklovinu, že se záhy začaly masivně kazit.
Jako asi první speciální prostředek k odstranění skvrn na zubech sloužil v Anglii koncem 18. století zubní prášek, který obsahoval cihelný prach a rozemletou sépiovou kost. Byl to tedy v podstatě "leštící prášek" na zuby. Na principu abrazivní přísady dnes fungují i některé moderní bělící zubní pasty.
Bělící účinky peroxidu, který se využívá dnes, byly objeveny v roce 1970. Zubaři, kteří používali antiseptické roztoky s obsahem peroxidu k výplachům úst, zaznamenali jeho zesvětlující účinek na zubní sklovinu. Zřejmě tehdy ani netušili, jak široké komerční využití bude mít peroxid v oblasti kosmetické úpravy chrupu po roce 2000.
Příště si povíme, "kdy a jak bělit" a také, že "všechno se vybělit nedá".
David Mondok, StomaTip 4/2003
Rubrika: Bělení zubů
05.09.2003 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip
