Rubriky / články
Vyhledávání

Reklama
Anketa

Máte problém najít zubního lékaře, který by Vás byl ochoten vzít do péče?

Ano, poslali mne jinam, s tím, že nové pacienty neregistrují
  34%

Ne, protože mám svého zubaře/ku již léta a chodím k němu/jí pravidelně
  54%

Nevím, k zubaři na prevenci nechodím. Čekám, až mne začnou zuby bolet
  10%

Celkem hlasů: 1168

0

Ach ta protéza ... stále nás tlačí

V článku „Zubní protéza – dobrý sluha, zlý pán“ (najdete na našich stánkách) jsme si popsali, jaká úskalí v sobě skrývá tak zvaná totální neboli celková zubní náhrada čili protéza a uvedli jsme několik zásadních a užitečných tipů pro její užívání. Ovšem tato „nejpopulárnější“ a z pohledu nezainteresovaného pozorovatele až triviální zubní protéza v sobě skrývá tolik úskalí, že jsme se v podstatě na žádost našich čtenářů rozhodli věnovat tomuto tématu více pozornosti. Podíváme se tedy znovu protéze na zoubek, tentokrát z pohledu pacienta i dentálního odborníka. No a příště si konečně ukážeme jak se taková protéza vyrábí.

Protéza není z konfekce

Celková zubní náhrada je dosud jedním z mála plně hrazených dentálních protetických výrobků zdravotními pojišťovnami – to znamená, že pojišťovna uhradí náklady na její zhotovení zubnímu lékaři. Je ovšem nutno vědět, že pojišťovna stanovuje ceny hrazené protetiky bez valného ohledu na skutečné výrobní náhrady. Úhrada celkové zubní náhrady je tedy v současnosti natolik nízká, že pro dentální odborníky je v mnoha případech její výroba v podstatě ztrátová. Proto někteří zubní technici a lékaři nabízejí zhotovení „nadstandardní“ pacientem hrazené protézy, kde nadstandard spočívá zejména v tom, že je pacientovi věnováno v rámci individuálních úprav protézy dle jeho požadavků a podmínek v ústech mnohem více času, než je to vzhledem k hodinovým nákladům možné při úhradě pojišťovnou.
Co z výše uvedeného tedy vlastně pro pacienta vyplývá? Rozhodně tím nechci naznačit, že protéza hrazená pojišťovnou není vyhovující (pokud je samozřejmě dobře zhotovená). Promiňte mi ten příměr, ale levné boty mohou také padnout a je na ně plnohodnotná záruka. Narozdíl od bot se ovšem taková protéza nedá vyrábět konfekčně. To znamená, že je vždy zhotovena přesně „na míru“ každého pacienta – samozřejmě podle určitých obecných pravidel a anatomických souvztažností obličeje. Ovšem míra individualizace zubní protézy může být různá – od základní přiléhavosti těla protézy, rozměru použitých umělých zubů a rekonstrukce skusu čelistí až po různé detailní úpravy ve tvaru a barvě těla protézy a do něj vsazených umělých zubů. To jak zubní protéza v ústech „sedí“ a nakolik působí přirozeně je otázkou setin milimetrů a dokonalosti probarvení použitých umělých zubů a pryskyřičného těla protézy. Naprosto dokonalé vyladění zubní protézy tedy vyžaduje mnoho návštěv pacienta u zubního lékaře – zvláště tehdy, když má pacient požadavky typu: „Tady bych chtěl trochu ubrousit růžek zubu, tady o milimetr zdvihnout ret a tady mi zase vraťte ty změny co jsem chtěl minule.“ To opravdu není možné provádět za úhradu od pojišťovny – za tu je možné vyrobit pouze protézu, která splňuje naprosto základní požadavky na její funkčnost a estetiku. Co tedy může pacient chtít a očekávat od protézy „zadarmo“ a co může získat za své peníze, pokud je ochoten si u zubního lékaře připlatit? Tuto otázku se pokusím zodpovědět v následujícím odstavci.

Zubní protéza v jedné z výrobních fází

Není protéza jako protéza

Co můžete reálně očekávat od celkové zubní náhrady? Částečnou rehabilitaci bezzubých čelistí – částečnou proto, že princip držení této náhrady je oproti vlastnímu chrupu v podstatě velmi nepřirozený. Protéza drží tzv. sáním tedy podtlakem, který vznikne mezi slizniční plochou těla protézy a sliznicí v ústech. Takové ukotvení umělého chrupu se samozřejmě již z principu nemůže nikdy vyrovnat vlastním zubům, ani náhradám v podobě korunek či můstků nasazovaných na vlastní byť poškozené zuby nebo na dentální implantáty. Navíc kontakt tvrdé protézy s měkkými sliznicemi vždy nutně způsobuje větší či menší problémy v podobě oděrek a otlaků sliznice a protézu budete zkrátka vždy nějakým způsobem v ústech cítit. Celková náhrada však samozřejmě nesmí zraňovat sliznici natolik, aby bylo nemožné ji používat. Držení protézy v ústech by mělo být dostatečné k rozmělňování vařené potravy – stravovací návyky a způsob přijímání potravy se musí přizpůsobit protéze podle doporučení lékaře (například ukusování tvrdého jablka je v naprosté většině případů nemožné – houževnatou stravu je nutné si krájet a vkládat do úst). Náhrada by se tedy neměla uvolňovat při každém větším pohybu čelistí, mluvení či decentním smíchu.
Již méně objektivně se dají posoudit kritéria estetická. Velmi zjednodušeně řečeno není důvodu, aby člověk s normálně utvářeným obličejem vypadal s novou protézou jako neandrtálec či připomínal koně. Ovšem musíme si uvědomit, ze pokud měl náš vlastní chrup nějaké výrazné charakteristiky – měli jsme kupříkladu předkus či velké a výrazné zuby – výsledná podoba protézy bude tyto skutečnosti v sobě zahrnovat a dřívější nedostatky přirozeného chrupu bude kompenzovat jen částečně. Je to dáno tím, že její funkční tvar je řízen podmínkami, které se po celý náš život v ústech vytvářely. Níže se také dozvíme, že ne každému pacientovi je možno plně funkční celkovou náhradu zhotovit.
Pokud zvolíme možnost si za protézu připlatit, získáme především možnost „doladit“ její tvar natolik, aby nás funkčně a esteticky rehabilitovala co nejdokonaleji. To znamená volit různé prvky individualizace umělého chrupu a těla náhrady tak, aby působila co nejpřirozeněji a držela co možná nejlépe. Zubní technik má k dispozici různé pomocné technologie a materiály, kterými může protézu zdokonalit, ale které se již bohužel do výše úhrady pojišťovnou zkrátka nevejdou. Pro laika jsou snadno pochopitelným příkladem umělé zuby, které se do protéz používají – je to asi jediná konfekční věc v zubní protetice, kterou si můžeme vybírat takřka jako knoflíky, ovšem ve velikosti, která odpovídá rozměrům našich úst. Tyto umělé zuby se však musí posléze individuálně „naskládat“ a různě přizpůsobit, aby v daných ústech plnily svou funkci. Běžně se používají zuby pryskyřičné (ze speciální umělé hmoty) – existuje však vícero druhů a kvalitativních rozdílů (zejména v napodobení přirozených zubů). Nejodolnější a nejhezčí (nejpřirozeněji působící) jsou však zuby keramické. Jsou jednoznačnou volbou v případě, kdy nechcete, aby někdo poznal, že máte protézu. Samozřejmě čím kvalitnější zub – tím dražší zub, jehož cenu je nutno zaplatit.
Další možností je dobarvení růžové pryskyřičné hmoty, ze které je vyrobeno tělo protézy a ktera imituje dáseň. Přirozená dáseň není jednolitou růžovou masou – jsou v ní patrné různé odstíny a žilky. Zvláště u pacientů, kteří při úsměvu odhalují zuby až za jejich krčky je tedy vhodné tyto charakteristiky do protézy vtisknout.
Určitou novinkou, kterou zatím nabízí jen velmi málo dentálních odborníků je pružné vypodložení slizniční plochy náhrady. Používá se pružný a do určité míry měkký silikon, který je k citlivým tkáním v ústech mnohem přívětivější než tvrdá pryskyřice. Zkrátka existují technologie, které mohou vaší zubní protézu zdokonalit, avšak které několikanásobně převyšují cenu, kterou lékař za protézu obdrží od pojišťovny.

Darované protéze se na zuby nekoukej?

Chápu, že téma jakýchkoliv plateb u lékaře při tak vysokých částkách zdravotního pojištění, které každý měsíc platíme, je vždy poněkud pro zlost. Ovšem taková je bohužel realita a váš lékař za to opravdu nemůže – je dnes podnikatelem, který si vydělává sám na sebe, platí nezbytné zaměstnance, nájem, elektřinu atd. a může také kdykoliv zkrachovat. Představte si, jak by se asi tvářil pekař, kterému by nějaký úředník například předepsal, že chleba bude důchodcům hradit stát ze sociálního pojištění ve výši 10 Kč za bochník bez ohledu na skutečnost, že nejnižší možné náklady na upečení takového bochníku jsou 15 Kč. Pekař může tedy buď držet protestní hladovku na Václavském náměstí nebo dotovat chleba z tržeb za rohlíky. V podobné situaci jsou zubní lékaři respektive spíše zubní technici v otázce ceny celkových zubních protéz. Proto se prosím nezlobte na vašeho dentálního odborníka, ale na svého poslance. Protéze hrazené pojišťovnou, která pro vás samozřejmě vzhledem k odvodům zdravotního pojištění není „zadarmo“, se samozřejmě na zuby podívejte – na to máte plné právo, ale v rámci kritérií, které jsme si uvedli v předchozím odstavci. Pokud však pro sebe preferujete vždy to nejlepší, co lze od života potažmo od lékaře dostat – netrapte „pekaře“ a připravte si prosím hotovost.

Lepit či nelepit?

A znovu se dostáváme k otázce různých komerčně propagovaných fixačních prostředků, které známe především z televizních reklam. Mezi dentálními odborníky již méně, ale stále přetrvává názor, že „dobrá“ protéza lepidlo nepotřebuje. Ano, nepotřebuje ho, aby sama o sobě držela (když má ovšem na čem držet). Avšak i sebelepší protéza je s nějakým tím „lepidlem“ či fixační podložkou snesitelnější a rozhodně drží mnohem lépe při různých aktivitách jako je tanec, cvičení jógy, potápění v moři či slézání Mount Everestu (dnes máme velmi aktivní důchodce).
Navíc v případě, kdy zvláště dolní protéza nemá v ústech oporu díky úbytku alveolární kosti (kost pod dásní, která dříve držela zuby), je mnohdy jediným řešením tzv. fixační podložka, která protézu přidrží na místě.
Takže speciální fixační a ruku v ruce také čistící prostředky na zubní protézy jsou jedny z mála skutečně užitečných věcí z televizních reklam, které mohou mnohým, zvláště těm velmi citlivým pacientům s celkovou zubní protézou pomoci.

Pokud vás kontroverzní téma tohoto článku nějakým způsobem pobouřilo (jste například poslanec či zaměstnanec pojišťovny), nediskutujte prosím se svým zubním lékařem, ale s autorem tohoto článku prostřednictvím kontaktů uvedených v tiráži. Děkuji za pochopení.

David Mondok, StomaTip 1/2008

Rubrika: Celková zubní náhrada
17.03.2008 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip

 
(c)2004 - 2008 i-ZUBY.CZ Všechna práva vyhrazena!