Dentální implantáty – malá operace s VELKÝM výsledkem

Řadu okolností implantologického ošetření však nelze zobecnit. Každý pacient je jiný a konečnou odpověď na otázku, zda vůbec a jaký typ implantologického ošetření je vhodný právě pro vás, získáte jen u odborníka – zubního lékaře implantologa, ke kterému se můžete objednat po konzultaci se svým ošetřujícím zubním lékařem.

Jsou pro mne vhodné dentální implantáty?

Moderní implantologie za posledních několik let postoupila o velký kus dopředu. Chirurgický postup při zavádění dentálního implantátu se zdokonalil a zjednodušil. Až na výjimky se zákrok provádí ambulantně. To znamená, že proběhne v jednom dni a pacient odchází domů obvykle vybaven antibiotiky pro prevenci zánětu. Pokud je pacient objednán na pátek a má tedy k dispozici víkend na zotavenou, nevyžaduje tento zákrok ani pracovní neschopnost. Samozřejmě, pokud se zavádí více implantátů nebo má pacient fyzicky náročné zaměstnání v zátěžovém prostředí, je několikadenní pracovní neschopnost nutná. Celková rekonvalescence – tedy úplné vhojení implantátů umožňující jejich zatížení plně funkční zubní protézou, obvykle trvá 3-6 týdnů. Kromě několika prvních dní po operaci však může pacient po tuto dobu nosit provizorní zubní náhradu, která mu umožní běžný společenský kontakt a usnadní příjem potravy. Díky méně náročným a dokonalejším postupům zavádění dentálních implantátů a souvisejících úkonů se rozšířila jejich indikace – to znamená, že to, co dříve představovalo u pacienta značné riziko, které implantaci vylučovalo, je dnes více či méně snadno řešitelnou překážkou. Mezi rizikové faktory patří například špatná ústní hygiena, silné kuřáctví (odstranění těchto problémů je ovšem plně v moci pacienta), poruchy srážení krve, špatný stav dásní či postižení oblasti zvažované implantace zánětem, nedostatečná nabídka (tloušťka, pevnost, hustota) kosti pro zavedení implantátu, silný diabetes či jiná vážná akutní nebo chronická onemocnění. Dnes však i pacienti, kteří vykazují některý z těchto rizikových faktorů, mají šanci na bezpečné ošetření implantáty.
O ošetření dentálními implantáty tedy může uvažovat každý, kdo přišel o jeden či více zubů. Rozhodující je konzultace s odborníkem – tedy zubním lékařem implantologem.

Slabá kost – žádný implantát?
To už neplatí!

Častým problémem, který brání zavedení dentálního implantátu, je nedostatečná kvalita čelistní kosti, která dříve hostila zubní kořen, tedy laicky řečeno – kost je příliš tenká či řídká a neposkytovala by implantátu dostatečnou oporu. Dnes se tento problém dá ve většině případů řešit tzv. augmentací, tedy doplněním náhradní biologické či syntetické kostní hmoty v místě budoucího zavedení implantátu, který „vyprovokuje“ tvorbu nové kostní hmoty. Kost se s tímto materiálem spojí a proroste jej, čímž poměrně v krátké době dostatečně zesílí pro úspěšnou implantaci. Augmentace vyžaduje chirurgický zákrok – je to však bezpečná a dnes zcela běžná součást implantologického ošetření.

Jaký implantát pro mne?

Celá řada pacientů dnes aktivně vyhledává informace o implantátech na internetu, kde je možné dozvědět se více než v tisku. Takto informovaní pacienti se pak často dotazují: „Který typ implantátu je pro mne nejlepší?“ Komerční zdroje informací jsou často jednostranné a zavádějící. Pacient mnohdy podlehne pevnému přesvědčení, že právě „ten“ implantát je mezi všemi nejlepší a jiný pro něj nepřichází v úvahu. Nedá se však říci, že by na našem trhu existovala skutečně univerzální jednička mezi implantáty vhodná k řešení každého případu. Jsou zde nejen tradiční implantologické systémy, které se úspěšně používají již řadu let, ale také mladší systémy, jež však vycházejí z posledních poznatků moderní implantologie a v řadě případů jsou těm tradičním rovnocennými konkurenty. Domnívám se, že pro pacienta jsou mnohem důležitější jiné okolnosti implantologického ošetření, než jeho laická volba konkrétního typu implantátu. Je to především důvěra v ošetřujícího lékaře, který by měl pacientovi poskytnout co nejvíce informací a konzultovat s ním jednotlivé kroky ošetření. Velmi důležitá je péče o zavedený implantát – ze strany pacienta především důkladná ústní hygiena. Pacient by proto měl pozorně naslouchat pokynům lékaře a důsledně je dodržovat. Lze tedy říci, že konkrétní značka implantátu předem nezaručuje úspěch či neúspěch implantologického ošetření. Faktorů, které ovlivňují celkový výsledek je samozřejmě celá řada a úspěch ošetření závisí především na dobré komunikaci a spolupráci lékaře a pacienta.

Ukázka dentálních implantátů

Co dokáží dentální implantáty?

Co vlastně můžeme od zavedeného implantátu očekávat? Vezměme to popořádku:

Mezera v zubním oblouku
Chybí-li nám v některých místech našeho chrupu jeden či více zubů, a vytvoří se tak mezera v zubním oblouku, která je však po obou stranách ohraničena zachovaným chrupem, máme v podstatě na výběr tři řešení:
1. Ponechat vzniklou mezeru prázdnou – to není příliš šťastná volba a žádný příčetný zubař vám ji nedoporučí. Okolní zuby se totiž posouvají do uvolněného místa a postupně se rozestupují, což „rozhodí“ postavení zubů v celé čelisti. Zvětší se mezizubní prostory, zuby ztratí vzájemnou oporu, začnou špatně nakusovat do protilehlých zubů – zkrátka začátek konce dalších a dalších zubů.
2. Zubní náhrada v podobě můstku – doposud nejčastější řešení defektu jednoho i více zubů. Mezera v zubním oblouku se zaplní umělým zubem, který se však neopírá o zhojenou dáseň v místě vytrženého zubu – v mezeře jej pevně drží propojení s umělými korunkami, které se nasadí na okolní zuby. Toto řešení má v zásadě dvě nevýhody: Nezatěžovaná kost v místě chybějícího zubu či zubů může atrofovat – tedy postupně slábnout a „ztrácet se“. To samozřejmě může mít negativní vliv na celkový stav čelisti v budoucnu. Další nevýhodou je nutnost obroušení zubů stojících vedle mezery (tzv. pilířových zubů) tak, aby se na ně daly nasadit nosné korunky můstku. V případě, že jsou tyto zuby již značně poškozené a „pospravované plombami“ nic se neděje a překrytí korunkou může dokonce poškozeným zubům prodloužit životnost. V případě, že jsou však tyto zuby zdravé, broušení je samozřejmě naopak oslabí. Pokud je to možné, indikují se v takových případech typy můstků, které nevyžadují masivní broušení pilířových zubů (tzv. inlayové či lepené můstky). Nasazení můstku je však v každém případě mnohem lepší variantou, než nechat mezeru po vytrženém zubu prázdnou.
3. Zavedení dentálního implantátu – jak jsme již zmínili výše, tato možnost vyžaduje chirurgický zákrok, který se však dnes již dá považovat za poměrně nenáročný. Oproti předchozímu řešení ztráty zubu či zubů nasazením můstku zde není nutné brousit pilířové zuby. Čelistní kost, kam se implantát zavádí jako náhrada zubního kořene, je po nasazení umělého zubu na zavedený implantát znovu zatěžována, což brání její atrofii – tedy slábnutí. Výhody dentálního implantátu jsou tedy zjevné – nevýhodou pro mnohé pacienty může být vyšší cena za toto ošetření. Dentální implantát však rozhodně není krátkodobou investicí – pokud se o něj dobře staráte, měl by vám vydržet po celý další život. Také je na místě zmínit se o tom, že implantát umožňuje zhotovení velmi estetické a přirozeně působící náhrady korunky zubu.

Řešení ztráty zadních zubů
Větší problém ovšem nastává ve chvíli, kdy na některé straně zubního oblouku chybí více zadních zubů, čili stoliček – jinými slovy: „Vzadu už není žádný zub.“ V takovém případě není možné použít standardní řešení v podobě esteticky i funkčně vyhovující náhrady – tzv. fixního můstku (jak jsme se již zmínili výše). Pro jednu stranu můstku zde totiž chybí opora pilířového zubu. Běžným řešením je náhrada na jedné straně zachycená na několika zubech v přední části mezery a to buď složitou kovovou konstrukcí nebo tzv. zásuvným spojem – druhá strana náhrady je tvořena volným ramenem spočívajícím na zhojené dásni v místě chybějících zubů. První varianta, tedy skeletová náhrada, je dosti nepohodlná, protože kovová konstrukce je poměrně masivní a vždy více či méně v ústech překáží – navíc zatěžuje zuby, na kterých je ukotvena. Varianta druhá, náhrada kotvená zásuvnými spoji, je o mnoho pohodlnějším, ale také dražším řešením, u kterého je však zase nutné obrousit minimálně dva zuby pro nasazení korunek poskytujících oporu jedné straně náhrady. Tím, že je zde pevně kotvená jen jedna strana náhrady, hrozí zde riziko nadměrného přetěžování chrupu, na kterém je pevně zachycena její druhá strana. I přes složité a precizní zhotovení takové náhrady není vždy možné se tomuto riziku zcela vyhnout.
Při chybějících zadních zubech, tedy odborně řečeno jednostranně zkráceném zubním oblouku, je celkově nejfunkčnějším a pro zachovalý chrup nejšetrnějším řešením dentální implantát.

Úplná ztráta chrupu – miniimplantáty
Již několikrát jsme v našem časopisu psali o celkových snímatelných náhradách. Vzhledem k tomu, že tyto náhrady jsou v ústech fixovány pouze „přisátím“ k patru a dásním, způsobují svým majitelům větší či menší nepohodlí, které spočívá především v neustálém boji, jak protézu udržet v ústech při běžných úkonech, jako je žvýkání potravy, mluvení, kýchání apod.
Jak tedy co nejlépe ukotvit snímatelnou protézu, když v ústech již není žádný pilířový zub? Cenově přístupným a volně dostupným způsobem jak zvýšit sání protézy jsou tzv. fixační prostředky v podobě krému, prášku či podložek, které zvýší přilnavost slizniční plochy náhrady. Toto řešení se však nemůže vyrovnat zavedeným implantátům, které zde představují již zmíněné pilíře pro pevné spojení protézy s čelistí. Rozdíl v životním komfortu s protézou držící pomocí dentálních implantátů oproti běžné „klapačce“ by nejlépe popsali ti, kteří si vyzkoušeli tento přechod na vyšší komfort při nošení snímatelné protézy.
Někteří z vás se již určitě setkali s výrazem miniimplantáty. Skutečnost je trochu jiná, než že miniimplantát je prostě jen zubní implantát menších rozměrů, i když něco pravdy na tom je – také miniimplantáty jsou v podstatě závitem opatřené čepy. Na rozdíl od standardních dentálních implantátů mají menší průměr a nejsou plnohodnotnou náhradou chybějícího zubního kořene. Slouží právě k fixaci celkových snímatelných zubních protéz. Nároky na stabilitu těchto implantátů jsou díky rozložení žvýkacích sil v pryskyřičném těle protézy nižší, než je tomu u běžných dentálních implantátů. Pro bezzubé čelisti jsou však velmi vhodným řešením nejen díky výrazně jednodušší implantaci, ale také z pohledu ceny. Miniimplantáty jsou řešením i v případě jinak nedostatečné nabídky kosti co do její tloušťky v místě zavedení implantátu. V místním znecitlivění se do bezzubé čelisti zavedou nejméně dva, optimálně čtyři nebo i více miniimplantátů a vaše protéza drží nesrovnatelně lépe než předtím. Miniimplantáty jsou většinou vyrobené z jediného kusu titanové slitiny a v části vyčnívající z dásně bývají opatřeny kuličkou nebo jinak tvarovaným prvkem, který zajišťuje pevné spojení s protézou na způsob „patentky“ – náhrada totiž musí být stále snímací, aby se dala důkladně čistit i ze strany, která přiléhá k dásním a patru.

Ukázka dentálních miniimplantátů

Existují rizika?

Jako u každého chirurgického zákroku – také u zavádění dentálních implantátů samozřejmě existují určitá rizika. Jedním z rizik, které se nedají předem určit a neovlivní jej lékař ani pacient, je odmítnutí implantátu pacientovým organismem. Je to však riziko velmi malé – takové případy se vyskytují řádově v jednotkách procent případů. Implantát se v takovém případě nespojí s kostí a je tělem vylučován jako cizorodý předmět. Pacientovi nehrozí žádné závažné následky – většinou se pouze prodlouží doba rekonvalescence, protože musí být přeléčen lokální zánět doprovázející tuto reakci a vynaložené úsilí lékaře i pacienta přijde bohužel nazmar.
Dalším rizikem je ztráta již vhojeného implantátu bakteriální infekcí a zánětem v místě jeho zavedení. Tomu se však dá předcházet důkladnou ústní hygienou a pravidelnými kontrolami v zubní ordinaci.
Životnost implantátů není teoreticky nijak omezena – ne vždy se ovšem podaří implantát trvale zachovat. Statisticky zůstává po deseti letech v dobrém stavu přibližně 95 % implantátů v dolní čelisti a 85-90 % v čelisti horní.

Tak tedy implantát?

Rozhodnutí o tom, jak vyřešit váš problém s chybějícími zuby, je samozřejmě zcela na vás. V každém případě se nebojte na toto téma hovořit s vaším zubním lékařem. Dobrý zubní lékař vám poradí nebo doporučí návštěvu svého kolegy, který aktivně implantuje. Nevybírejte jen podle značek a reklamních sloganů. Dentální implantát je investice na celý život. Svěřte se do rukou zubní praxe, ve které se budete cítit dobře, kde s vámi vše v klidu proberou a navrhnou vám optimální řešení, se kterým budete plně ztotožněni.
V dalším pokračování na téma „dentální implantáty“ si trochu více přiblížíme samotnou implantaci.

Libor Kokšal, StomaTip 2/2007

Rubrika: Dentální implantáty
15.08.2008 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip