Halitosis - závan pekla aneb nedejte šanci zápachu z úst
"Porazila" vás někdy halitosis?
Jistě mi dáte zapravdu, že zavrávorat pod vjemem silné halitosis je velmi nepříjemný zážitek. Zdrojem halitosis jsme však občas všichni. Zvláště takhle po ránu nebo ráno po tahu… Zkrátka zápach z úst (odborně halitosis) je v jistých okamžicích v podstatě přirozeným jevem. Jde jen o to, aby se nestal charakteristickým rysem naší osobnosti.
Náš mozek má pro civilizovaného člověka "jednu" nepříliš praktickou vlastnost: Potlačuje vnímání zápachu vytvářeného vlastním tělem. Může nás tudíž udržovat v neblahém omylu, že se nás chronická halitosis netýká. Je dobré o tom vědět. Všimneme-li si, že nám drahá polovička dovoluje maximálně jen letmé polibky a přátelé či kolegové při rozhovoru s námi ustupují o metr dozadu s podivným výrazem ve tváři, je čas začít svůj mozek podezřívat. Vedle vlastního mozku se nemůžeme příliš spoléhat ani na naše nejbližší - většinou nás totiž nikdo neupozorní, že je nám často cítit z úst (proč? - zeptejte se třeba Z. Freuda). Jak tedy nejlépe na halitosis? Nedat jí vůbec šanci! Tzn. slovy klasika: Prevence, prevence, prevence…
Pes má dokonalejší tlamu
Představte si, že zdravá psí tlama prý obsahuje v průměru mnohem méně bakterií než i ta nejčistší lidská ústa! Můžou za to především sliny, které jsou mimo jiné též přirozeným dezinfekčním roztokem. Psí dezinfekce je totiž mnohem silnější než ta naše, proto v tlamách našich mazlíčků přežívá mnohem méně bakterií. Jistě jste si však povšimli, že i vašemu chlupatému příteli občas "pěkně smrdí z mordy". Je to buď způsobeno tím, že zrovna sežral co neměl, nebo se mezi jeho tesáky nashromáždilo příliš mnoho mikroskopických zbytků potravy, ve kterých se i přes účinnost psích slin přemnožily hnilobné bakterie. Zápach z úst (nebo tlamy) totiž především způsobují právě bakterie, které mají schopnost rozkládat zbytky jídla usazené v ústní dutině, přičemž vzniká celá řada těkavých látek jako například metylmerkaptan, dimetyldisulfid a především také sirovodík. Určitou ironií je, že v odborném názvosloví se tyto plyny označují jako "aromatické". Pro náš čich je však i mírná koncentrace zmíněných plynů učiněným závanem z pekla. Prvotní prevencí zápachu z úst je tudíž (jak jinak) pravidelné odstraňování zubního plaku, tzn. důsledné čištění zubů. A proto - sobě čistěte zuby denně (3x) a svému psovi týdně (1x)*.
Kartáček nestačí - použijte nit a lžíci
Zápach z úst vzniká přibližně v devadesáti procentech případů přímo v dutině ústní. Málo častými příčinami chronického zápachu z úst jsou například určitá onemocnění žaludku, plic nebo dýchacích cest či některá celková onemocnění organismu (diabetes, poruchy jater, ledvin apod.). Avšak máme-li potíže s kvalitou svého dechu, přestože si pravidelně čistíme zuby, není to ještě důvod k panice. Nemusíme pospíchat za internistou ani za hrobníkem, protože "pouhé" čištění zubů zubním kartáčkem mnohdy k odstranění zapáchajícího dechu nestačí. Plak, ve kterém úřadují bakterie, se samozřejmě ukládá i v místech, kam se s kartáčkem nedostaneme - zejména v prostorách mezi jednotlivými zuby. Co nejúčinnější ústní hygiena proto zahrnuje také používání dentální nitě**, popř. mezizubních kartáčků.
V některých zemích, např. v Indii, přetrvává také tradiční očista jazyka pomocí různých "škrabek". Tento prvek ústní hygieny není vůbec od věci, protože i na jazyku se vytváří nepříznivý povlak, který může být mimo jiné zdrojem zápachu. Speciální škrabky na jazyk jsou u nás obtížně k dostání. Postačí však obyčejná polévková lžíce. Otočíme-li lžíci "dnem" vzhůru, poslouží nám přední okraj její lopatkovité části jako bezpečná stěrka, kterou očistíme jazyk několika tahy od kořene ke špičce a poté si vypláchneme ústa. Nejenže očistíme náš nejohebnější sval, ale zároveň provedeme reflexní automasáž celého těla - na jazyku se totiž nalézají tzv. reflexní body*** celého organismu.
Dentální nit a mezizubní kartáčky se stávají nezbytností zejména při zvětšení či narušení mezizubních prostor vlivem začínající parodontózy či nezbytného stomatologického zákroku - například zasahuje-li plomba vyvrtaného zubního kazu do mezizubního prostoru nebo máme-li v ústech zubní náhradu (tzn. korunky, můstky apod.).
Mezizubní prostory bychom si měli čistit nejméně jednou denně (nejlépe večer). Očistu zubů zubním kartáčkem bychom měli provádět nejméně dvakrát, lépe třikrát denně a ideálně po každém jídle. Čištění kartáčkem (při správném pohybu kartáčkem od shora dolů) by mělo zahrnovat také dásně. Technická poznámka: Pokud jste zvyklí na tvrdý či středně tvrdý kartáček - vyměňte ho před plánovaným zostřením ústní hygieny za měkký, jinak budou vaše zuby a především dásně trpět (a vy s nimi).
Jezdíme na vodu
Zní to neuvěřitelně, ale lidské tělo je z více jak sedmdesáti procent tvořeno z vody. Je tedy nanejvýš logické, že náš organismus potřebuje pro svou správnou funkci pravidelný přísun této úžasné kapaliny. Mnozí jedinci se snaží nahradit vodu ve svém těle podivnými roztoky cukru a chemikálií, kávou nebo dokonce alkoholem. Musím tyto snaživce zklamat - je to z fyziologického hlediska nemožné. V okamžiku kdy se vám to podaří - zemřete. Bez čisté vody se vaše tělo prostě neobejde.
Nesprávný pitný režim (optimální přísun tekutin v průběhu celého dne) je v tzv. moderní lidské společnosti opravdu velmi populární. Vypadá to, že člověk je jediné zvíře, které dobrovolně umírá žízní. Mistři této patologické disciplíny vypijí stěží půl litru tekutin denně, přičemž naprostým minimem jsou litry dva. Nemůžete-li odhalit příčinu neustálé únavy, bolestí hlavy, nesoustředěnosti, častých vyrážek a přecitlivělosti kůže, oslabených vlasů, lámavých nehtů, zhoršujícího se zraku, menstruačních obtíží, bolavých kloubů, potíží s močovými cestami…(potřeboval bych celý časopis) je načase se zamyslet, jestli svému tělu dopřáváte dostatečné množství "obyčejné" vody. Než v lékárně nakoupíte spousty drahých preparátů, zkuste denně vypít dva litry čisté vody a pro chuť si navíc dejte pár skleniček neslazené minerálky. A pamatujte - slazené nápoje se nepočítají. Vaše ledviny (a nejen ony) vám rády řeknou proč.
Jak výše uvedené souvisí s halitosis? Optimální příjem tekutin je mimo jiné nutný také pro dostatečnou tvorbu slin, které jsou přirozeným prostředkem proti nežádoucím bakteriím v ústní dutině (vzpomeňte si na psa). V suchých ústech mají myši - promiňte - bakterie pré a vesele mohou tvořit aromatické plyny.
Rekapitulace - Jak na halitosis
Přesvědčení, že neustálé cucání mentolových bonbónů vyřeší chronické problémy se zapáchajícím dechem, je pouhou iluzí. Efekt mentolu (či jiného aróma) velmi rychle vyprchá. Jsou-li bonbóny s cukrem, poskytneme navíc bakteriím další živnou půdu a podpoříme jejich zápachuplodnou činnost. Je také známo, že snaha přebít intenzivní zápach nějakou voňavkou, vede spíše k totálnímu smradu.
Základním receptem na zápach z úst je důsledná ústní hygiena (s využitím dentální nitě či mezizubních kartáčků) a dobrá životospráva včetně optimálního pitného režimu. Se správnou ústní hygienou vám v případě potřeby rád pomůže váš zubní lékař nebo dentální hygienistka**. Pokud tato opatření selžou, poraďte se s lékařem, zda příčinou přetrvávajícího zápachu z úst není nějaké vnitřní onemocnění.
Příště si povíme, proč určitá onemocnění organismu způsobují zápach z úst a také jak halitosis souvisí s jídlem, kouřením a pitím alkoholu.
Heslo antihalitosistů - Ve zdravém těle zdravý dech!
David Mondok
*Nejedná se pouze o žert. Příručky pro chov psů běžně doporučují čistit podle potřeby psí chrup - zejména jako prevenci vzniku "psího" zubního kamene
**Viz článek Recept na dlouhý život zahrnuje i dentální nit - StomaTip 1/2003 nebo www.stomateam.cz
***Prostřednictvím reflexních bodů, které se nalézají na celém povrchu těla, můžeme příznivě stimulovat jednotlivé tělesné orgány nebo části těla - viz pojem reflexologie nebo reflexní masáž
Rubrika: Ústní hygiena
05.09.2003 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip
