Zubní pasta – postrach zubního kazu nebo ústní deodorant?

Zubní pasta má temnou minulost

Předchůdcem zubní pasty v konzistenci jaké ji známe, byly různé prášky z přírodních materiálů, které měly napomáhat odstranění zbytků potravy ze zubů a osvěžit dech. Již 5000 let před n.l. byl prý na tržištích starověkého Egypta k dostání prášek k drhnutí zubů, který se připravoval ze směsi popela (údajně z dobytčích kopyt) a myrty – později také z drceného sopečného skla neboli pemzy a rozemletých vaječných skořápek.
Staří Peršané obohatili tento recept o mleté paroží a ulity různých měkkýšů a až v 1. století n. l. jako patrně první pochopili, že rozdrásané dásně a ošmirglovaná sklovina nejsou pro orální zdraví zrovna ideální a pokusili se brusný prášek nahradit poněkud šetrnějšími materiály. Neměli však zrovna šťastnou ruku, protože kromě neškodných, možná dokonce léčivých bylin, komponovali své čistící lektvary z medu, kadidla, sušených živočichů (raději nechtějte vědět jakých), křemenného prášku ba dokonce z měděnky!
Reklamní slogan na výše uvedené prostředky ústní hygieny by mohl znít: „Braňte se zubnímu kazu - odstraňte své zuby!“ Naštěstí byla tato první „luxusní“ pasta obsahující cukr v podobě medu a měděnku, pro lepší náladu dostupná jen bohatším vrstvám. Chudé obyvatelstvo dbalo (tedy těch několik průkopníků ústní hygieny) o svůj chrup za pomoci jednodušších přípravků převážně rostlinného původu – například mleté papriky. Proto se zřejmě zachovaly záznamy, že někteří starověcí lidé měli chrup ještě ve středním věku.
Po neblahých zkušenostech s prvními devastačními přípravky na čištění zubů zavládlo počátkem našeho tisíciletí orálně- -hygienické temno, kdy lidé namísto čištění svého chrupu, zaháněli zubního červa různými amulety – například z kostí uhynulých zvířat. Když nezabral amulet, pomohl prý na bolest zubů výplach úst želví krví a na krvácející dásně popel ze spálených koček. Svěží dech pak zajistilo kozí mléko nebo lépe bílé víno smíchané se starou močí. Jestliže vám z toho běhá mráz po zádech, pak věřte, že na bolavé zuby existovaly recepty, ze kterých by dnes omdlel i Superman.
V osmnáctém století se konečně začalo blýskat zubům na lepší časy. K jejich očistě se začaly používat méně kruté materiály, jako křída, jedlá soda či boraxový prášek v kombinaci s glycerinem a mýdlem – znovu vznikaly pastovité směsi na čištění zubů, které tentokrát neobsahovaly cukr ani žádné prudce jedovaté přísady. Nijak zvlášť prospěšné ovšem také nebyly.
Někdy kolem roku 1870 konečně zvolal osvícený Dr. Sheffield: „Budiž pasta!“ a jeho společnost, později známá jako Colgate, vyvinula aromatickou zubní pastu, která se s trochou dobré vůle dá z dnešního pohledu považovat za víceméně prospěšný nebo alespoň neškodný prostředek ústní hygieny.
Průměrná moderní zubní pasta je tvořena přibližně ze 75 % vodou a dalšími zvlhčovadly, z 20% velmi jemnými brusnými prostředky - křemičitany nebo mletým vápencem, z 1 až 2 % pěnícími prostředky, příchutěmi, barvivy, regulátory PH, fluoridem a dalšími přísadami (např. bylinným výtažkem).
Pokud vás zajímá také historický vývoj nástroje, který v čištění zubů pomocí brusných prášků starověku nahradil prsty – tedy zubního kartáčku, stačí nahlédnout do starších vydání našeho časopisu nebo na www. i-zuby.cz, kde naleznete článek „Od pěstního klínu k zubnímu kartáčku“ a další příspěvky o těchto štětinatých přátelích našeho chrupu.

Moderní mýty o zubní pastě

Opakování je prý matkou moudrosti – takže jako již mnohokrát si dovolím konstatovat jeden nezvratný, vědecky doložený fakt: Zubní kaz není způsobován ani zubním červem, ani dědičnou dispozicí, nýbrž bakteriemi, které se množí v zubním plaku, což je povlak ze zbytků potravy ukládající se na zubech, dásních i jazyku. Neodstraněný zubní plak je nejen semeništěm bakterií, ale po čase mineralizuje, tedy tvrdne, a stává se z něj zubní kámen velmi pevně usazený na zubech, který u jejich krčků zasahuje až pod dáseň. Tím dáseň narušuje a otevírá cestu bakteriím i do míst, která jsou jinak přirozeně chráněna - vzniká zánět dásní známý jako parodontóza. Zuby neustále pokryté plakem jsou tedy ohroženy ze dvou stran – od korunky zubním kazem a od kořene zánětem okolních měkkých tkání a posléze i kostního lůžka. Jedinou možností, jak se těmto ústním katastrofám vyhnout, je důkladné každodenní mechanické očištění plaku ze všech ploch zubů včetně mezizubních prostor dle hesla - čistý zub nemůže onemocnět.
Svým složením mají zubní pasty zpříjemnit a usnadnit mechanické odstraňování zubního plaku, sami o sobě však zubní plak odstranit nedokáží, ani nezabrání v jeho ukládání. Účinné látky obsažené v zubních pastách mohou zpomalit množení bakterií v neodstraněném plaku či jeho proměnu v zubní kámen, ale důsledky přítomnosti zbytkového bakteriálního plaku v ústech se stejně dříve či později neblaze projeví.
Není nutné vymačkat na kartáček co největší množství zubní pasty pro co největší čistící efekt. Dostatečným, pro jedno čištění zubů, je množství pasty o maximální velikosti kuličky hrachu. Větší množství zubní pasty nezvýší její účinnost, jen její spotřebu. Oproti reklamním záběrům efektně nanesené pasty na zubním kartáčku je dobré zatlačit pastu mezi čistící vlákna. Zubní pasta nám pak z kartáčku neopadá hned jak ho strčíme do úst, ale při čištění se rovnoměrně rozetře po všech zubech. To je výhodné zejména u dětí, které mají tendenci pastu polykat. Pěnivé přísady v zubní pastě nezvyšují její účinnost – nepěnivá zubní pasta může být stejně účinná nebo účinnější než pasta pěnivá. Pěnivost zubní pasty neznačí její kvalitu – je to jen druhotný efekt pro dobrý pocit uživatele. Je prokázáno, že tzv. detergenty, které se používají k napěnění pasty, mohou v ústech bránit přilnutí jiné důležité léčivé látky k povrchu zubů a zejména dásní. Mnozí výrobci speciálních past s léčivými účinky proto volí nepěnivou formu svého výrobku.
Zubní pasta je sama o sobě viskózní (kluzká). Velké množství napěněné zubní pasty v ústech nám může bránit v rozpoznání, zda jsou naše zuby již bez nánosů plaku a tedy hladké, protože jazyk po nich díky pastě snadno klouže. Někteří zubní lékaři proto pacientům při osvojování správné techniky čištění zubů doporučují, aby si nejprve důkladně vyčistili chrup „na sucho“, tedy jen čistým kartáčkem a teprve potom si ještě zuby přečistili s použitím zubní pasty.

Fluoridovat či nefluoridovat si zuby?

Naprostá většina zubních past obsahuje tzv. fluoridy, které prokazatelně snižují riziko zubního kazu. Obecnému používání fluoridovaných zubních past se dokonce připisuje významný podíl na poklesu kazivosti zubů ve vyspělých zemích.
Je však důležité vědět, že „všeho moc škodí“ a že tedy může uškodit i přemíra fluoridů, které vstřebáme. To platí zvláště u dětí, které zubní pastu polykají, ať už z neobratnosti při čištění zubů nebo prostě proto, že jim pasta chutná. Nadbytečný příjem fluoru může u dětských zubů narušit vývoj skloviny a to podle závažnosti buď jen kosmeticky v podobě bílých až hnědavých skvrn nebo šedými až černými deformacemi povrchu zubu. Pro své děti tedy pečlivě vybírejte zubní pastu se sníženým obsahem fluoru podle jejich věku a to nejlépe přímo u odborníků v ordinacích, lékárnách, nebo specializovaných prodejnách potřeb ústní hygieny.
Dospělí se pak nemusí bát žádné fluoridované zubní pasty, která je určena pro denní čištění zubů. Existují však volně prodejné terapeutické pasty a gely se zvýšeným obsahem fluoru. U nich bychom se měli pečlivě držet návodu k použití nebo je používat po poradě se svým zubním lékařem.
U některých lidí se výjimečně mohou projevit příznaky alergie na fluor ve formě zarudnutí kůže v okolí úst, kde dochází při čištění zubů k přímému kontaktu s pastou. Těmto lidem se pak doporučuje vyzkoušet zubní pastu bez obsahu fluoridu nebo pěnivých látek, které můžou toto podráždění také způsobovat.

Pasta s koenzymem Q10 – móda nebo zázrak?

Za objasnění úlohy tzv. koenzymu Q10 v energetických transportních systémech lidského těla byla v roce 1978 udělena Nobelova cena. Bylo prokázáno, že koenzym Q10 je životně důležitá látka, která se podílí na uvolňování 95% buněčné energie, kterou potřebujeme pro život. Tohoto bombastického zjištění řádně využil kosmetický i lékárenský průmysl a z „Q10“ se dnes stal novodobý fenomén – obsahují jej různé kosmetické přípravky, výživové doplňky, speciální žvýkačky, zubní pasty... Zkrátka business s nálepkou Q10. Jenomže v záplavě různých komerčních chytáků, se skutečně (alespoň podle mnoha moudrých hlav) jedná o malý zázrak. Koenzym Q10 je totiž díky naší úžasné, a k životnímu prostředí bezohledné civilizaci, na seznamu ohrožených látek a organismu moderního člověka se přirozenou cestou nedostává v dostatečném množství. Vše nasvědčuje tomu, že na rozdíl od mnoha jiných zaručeně zázračných pilulek, je možnost doplnit běžnou stravu doplňkem s koenzymem Q10 pro civilizovaného člověka – zejména pro jeho srdce, mozek a svaly – učiněným požehnáním. Také výzkumy zubní pasty s koenzymem Q10 prokázaly, že její používání má výrazně léčebný efekt při onemocnění měkkých tkání v ústech a to dokonce při pokročilém zánětu dásní (parodontitidě), na kterou jinak už nefunguje takřka nic. O významné prevenci tohoto i jiných onemocnění dásní nemluvě.
Chcete-li se dozvědět o důležitém koenzymu více, stačí do vyhledávače na www.i-zuby.cz zadat heslo „Q10“. Příště si zubní pasty pro snazší orientaci při jejich výběru rozdělíme do kategorií podle jejich proklamovaných vlastností a ke každé kategorii si řekneme, co na to odborníci.
Abych však odpověděl na otázku vyřčenou v názvu tohoto článku: Zubní pasta Pěnivé přísady v zubní pastě nezvyšují její účinnost – nepěnivá zubní pasta může být stejně účinná nebo účinnější než pasta pěnivá. Svým složením mají zubní pasty zpříjemnit a usnadnit mechanické odstraňování zubního plaku, sami o sobě však zubní plak odstranit nedokáží, ani nezabrání v jeho ukládání. rozhodně není zbraní proti zubnímu kazu a zánětu dásní číslo 1. Tím je jednoznačně důkladná mechanická očista zubů od zubního plaku. Používání vhodné zubní pasty však může výrazně přispět ke zdraví naší řádně vyčištěné ústní dutiny – zvláště díky obsahu fluoridů, které posilují zubní sklovinu a díky přítomnosti látek (například bylinných výtažků, fluoridu cínatého a koenzymu Q10), které příznivě působí na dásně. Chcete-li však za své peníze dopřát svým ústům skutečně smysluplnou péči, řiďte se raději doporučením zubního lékaře, který o vás pečuje – nikoliv dobrozdáním „odborníka“ z televizní reklamy.

StomaTip 2/2006

Rubrika: Ústní hygiena
13.08.2008 / Autor: Tomáš Truneček