Osobnosti historie zubního lékařství 18. a 19. století

18. století I když rovnání a trhání zubů v zájmu funkčního i estetického vylepšení chrupu existovalo už dávno, ortodoncie jako samostatná věda neexistovala až do roku 1880. Mnozí tvrdí, že kořeny ortodoncie spočívají právě ve všeobecném traktátu o zubním lékařství – „Zubní chirurg“, publikovaném v roce 1728 Pierrem Fauchardem (1678–1761). V tomto díle byla věnována ucelená kapitola právě odchylkám zubů a způsobům jejich napravování.

Francouzský zubař Bourdet následoval Faucharda a v roce 1757 vydal knihu „The Dentisťs Art“ a také věnoval celou kapitolu postavení zubů a aparátům pro jejich napravování. Příčinami a způsoby léčby odchylek se zaobíral také John Hunter ve své knize The Natural History of the Human Teeth z roku 1771.
Francie se v průběhu osmnáctého století stala světovým lídrem v zubním lékařství. Tento úspěch je připisován především jednomu muži – již vzpomínané osobnosti jménem Pierre Fauchard. Žádná osoba neměla větší vliv na vývoj profese. Tento muž je považován za zakladatele moderní podoby zubního lékařství. Zavedl systematický pořádek v dosavadním chaosu a „vytesal“ uznávanou profesi z obyčejného cechu a pro budoucnost podložil tento nový proud v medicíně vědeckými základy a terminologií. Tímto byl v podstatě ohlášen příchod zubního lékařství jako specializace založené na odborných vědomostech.
V roce 1723 Fauchard vymyslel pravděpodobně první čelistní ortopedický aparát pod názvem „bondolet“, což ve volném překladu může znamenat i „pás na náboje“. Byl určen pro přední zuby. Komentář autora: „Pokud jsou některé zuby mimo běžnou linii chrupu a nejde je napravit nitěmi, je třeba použít pásek ze zlata nebo stříbra. Šířka pásku by měla být menší , než výška zubu. Pásek nesmí být příliš ohebný ani příliš tuhý. Dvě dírky se udělají na každém konci a niť se provleče skrz, zformuje se smyčka uprostřed každého vlákna…
Tlakem a podepíráním dokáže pásek vyrovnat postavení zubu za krátký čas.“
Fauchard popsal 12 případů ortodontické léčby u pacientů ve věku od 12 do 22 let s evidentně dobrými výsledky. Popisoval také jiné léčebné postupy včetně výplně zubů, například také u stěsnaných předních zubů s využitím speciálních nástrojů nazvaných „pelikán“ pro jejich podobnost se zobákem tohoto ptáka.

Dalším významným francouzským zubním chirurgem byl Robert Bunon (1702–1788), který ve své knize „Esej o zubech“ napsal: „Tvrdím, že správné formování zubů možno docílit, když se dítěti od narození věnuje pozornost. Zajdu dokonce dále a uvedu, že zubní bakterie a zubní tkáně dítěte mohou být příznivě uspořádány díky správné životosprávě budoucí matky… Dítě ve věku 15–16 let se může zdát příliš malé pro určité operace, které pro něj mohou skutečně být předčasné, ale pro jiné dítě ve věku 11–12 let může být již pozdě.“

V roce 1757 Etienne Bourdet (1722–1789), zubní lékař francouzského krále, obhajoval Fauchardovu metodu, přičemž doporučoval jen zlaté pásky. Ve svých „Recherches et Observationes sur Toutes les Parties de L‘art du Dentiste“ (Výzkumy a pozorování pro každou oblast zubního lékařství) uvedl: „Pružinky by měly být sňaty a znovu upevněny dvakrát týdně, až dokud zuby nezaujmou správnou pozici – čímž myslíme, až pokud horní zuby nejsou před spodními tak, že žádná jejich část není spodními překrývána.“ Rozcházel se však s Fauchardem v tom, že obecně doporučoval drastickou metodu pro zachování symetrie čelistí – vytrhávání prvních stoliček (čtyřek) ve stálém chrupu.

V Anglii John Hunter (1726–1793), známý učitel anatomie považovaný za jednoho z nejslavnějších chirurgů své doby, vytvořil řadu cenných publikací, ze kterých jedna: „The Natural History of the Human Teeth“ (Přirozený vývoj lidských zubů), popisuje a vysvětluje strukturu, funkci a postavení zubů a také jejich růst a onemocnění. Tato studie byla publikována v roce 1771 a začala novou éru v zubním lékařství. Zařadila svého autora do sféry věd postavených na principech vědeckého pozorování a to v časech, kdy byl empirismus na vrcholu. Hunterovy popisy postavení a růstu zubů a čelistí vynikly nade vše, co bylo dosud napsáno. Demonstroval růst, vývoj a skus čelistí a načrtl vnitřní složení zubů. Jeho nespočetné experimenty, pozorování a rozbory podle anamnéz umožnily poprvé naprosto jasně rozpoznat a popsat rozdíl mezi kostí a zuby. Neuspěl však v injektáži barviva do zubu prostřednictvím cév, proto nesprávně usoudil, že zuby jsou bezcévní. Pro názvosloví v zubním lékařství označil řezáky, premoláry a moláry.
V Německu se v průběhu osmnáctého století věnovalo zubnímu lékařství jen velmi málo pozornosti. Není však možné přehlédnout, že Gottfried Janke přispěl k pokrokům své doby objevem faktu, že vypadávání mléčných zubů úzce souvisí s oslabením jejich cév pod tlakem prořezávajících se trvalých zubů.
Adam A. Brunner (1737–1810) doporučoval, aby se mléčné zuby nikdy nevytrhávaly, pokud neprokazují známky přítomnosti svých nástupců a nebo pokud nejsou bolestivé nebo zkažené.

19. století

Zubní lékařství se poměrně vytrvale neslo v duchu pozdního 18. století. I navzdory určitým pokrokům v chemii a biochemii zůstával svět „mechanický“. Tento přetrvávající trend byl navíc upevněn industriální revolucí, která byla ve své podstatě založena na mechanických principech. Moderní zubní profese měla v této době kořeny v publikacích výše uváděného francouze Pierra Faucharda – významné osobnosti zubního lékařství 18. století. Kromě mechanické stránky extrakce (vytrhávání) zubů se Fauchard zabýval také vyplňováním, obrušováním, vrtáním a podvazováním zubů a také náhradami v podobě korunek a můstků.

V průběhu 19. století se světovým lídrem v zubním lékařství včetně ortodoncie staly USA. Primitivní podmínky v zubní péči v koloniální Americe přetrvávaly až do příchodu evropských „zubních ošetřovatelů“, kteří zde hledali nové příležitosti. Jedním z nejdůležitějších z řad těchto emigrantů byl John Greenwood (1760–1819). Tento zručný muž se stal učněm emigrovaného zubaře, který ho naučil základy zubního lékařství a Greenwood se na základě získaných zkušeností stal zručným praktikem. Byl silným zastáncem péče o dětské zuby. Následující oznámení zveřejnil roku 1797: „Rodičové a opatrovníci! Je nevyhnutelné věnovat velkou pozornost dětským zubům, především v době jejich výměny s důrazem na podchycení jejich odchylek pro budoucnost. Byl jsem osloven mnohými rodinami s žádostí o snížení cen péče o děti tak, aby měl každý možnost se u mě léčit. Proto pro čtyř a více dětnou rodinu stanovuji poplatek jedna gunea a za jedno dítě pak deset šilinků ročně. Stačí zaplatit ke konci roku.“
Dalšími zvučnými jmény devatenáctého století, jejichž nositelé posunuli profesi zubního lékaře k dnešní moderní podobě, jsou kupříkladu: Samuel S. Fitch, jehož kniha „Systém zubní chirurgie“ publikovaná v roce 1829 pojednávala o prvních systematických zákrocích v zubním lékařství. Jedním z nejvlivnějších zubních chirurgů své doby byl také Chapin A. Harris (1806–1860), který mimo jiné výrazně posunul možnosti ortodontické léčby. Dále vlivný americký zubař vyučený v Paříži Thomas W. Evans (1823–1897), který jako první shrnul a publikoval potřebné vlastnosti ortodontického aparátu a samozřejmě mnoho dalších, kterým dnes vděčíme za široké možnosti jak si uchovat rovný a zdravý chrup.

MUDr. Andrej Thurzo
Klinika stomatologie a maxilofaciálnej chirurgie LFUK a OUSA

StomaTip 2/2008

Rubrika: Zajímavosti
12.08.2008 / Autor: MUDr. Andrej Thurzo