Piercing – moderní atavizmus?
Jak se zdá, nošení náušnic v propíchnutých ušních boltcích se mnoha současným dívkám a chlapcům jeví jako naprosto nedostatečné a to i v případě, že se do ucha nasází tolik náušnic, kolik se jich tam vejde. Při pohledu na citlivou tkáň úst, nosu či dokonce pohlavních orgánů prošpikovanou cizorodými předměty se jistě mnozí jedinci, naslouchající svému pudu sebezáchovy, instinktivně zeptají: „A je to bezpečné?“ No – nějaká ta rizika zde existují, ale které konání lidské je bez rizika, že?
Propíchnout se – starověká potřeba lidstva
Propichování různých dalších částí těla za účelem umístění drobných ozdůbek je trendy, cool, in – zkrátka je to moderní způsob sebevyjádření. Rozličné způsoby „ozdobného sebepoškozování“ doprovázejí lidstvo patrně od počátků jeho existence. Nejznámější a nejrozšířenější je patrně klasické nošení náušnic, velmi oblíbené je samozřejmě také tetování, tedy vpichování nějakého barviva hluboko do kůže a u některých kultur nejsou neobvyklé ani takové zkrášlovací extrémy jako protahování ušních lalůčků (nejlépe až na ramena), vytváření umělých jizev na viditelných místech, protahování krku postupným přidáváním kovových obojků, propichování obličeje různými dřevy a kostmi (čím většími tím lépe) nebo asi vůbec nejefektnější obličejová výzdoba – vkládání plochých hliněných talířů či dřevěných disků do naříznutého spodního rtu (účelem je vytvořit co největší a tedy nejkrásnější placku ze spodního rtu, která efektně trčí z obličeje).“
Antropologie versus piercing
Názory na to co je krásné se u různých společenstev lidí mohou opravdu radikálně lišit a podle pořekadla „proti gustu žádný dišputát“ tedy v moderní spisovné češtině „proti vkusu žádná diskuze“ o tom nebudeme polemizovat. Z čistě psychologického a antropologického hlediska je však zajímavé, že výše zmíněné extrémní ozdobné sebepoškozování nacházíme u společenstev, které lze označit za primitivní. Nejde však v zásadě o technologickou nevyspělost jako spíše o primitivní nehumánní vztahy mezi jedinci takového společenstva a jeho řekněme atavistický přístupu k okolí – tedy k věcem, zvířatům apod. Jednoduše řečeno – čím zásadnější je v určitém společenstvu princip práva silnějšího a čím méně zde vládne snaha o poznání světa a sebe sama, tím více jeho příslušníci podléhají různým samoúčelným rituálům, mezi které patří i „krášlení“ vlastního těla brutálními zásahy do jeho celistvosti. Co v této souvislosti znamená piercingový trend pro naší moderní civilizaci ponechme k posouzení psychosociologům. My se dále podíváme piercingu „na zoubek“ z pohledu jeho působení na lidské tělo, a to především na jeho ústa.
Stojí piercing za to?
Jak jsem již předeslal – nebudeme se zabývat estetickým hlediskem piercingu. Někomu se zdá šperk zapíchnutý v pupíku, ve rtu nebo dokonce v jazyku velmi elegantní a sexy, jinému ne. Co se týče rizik při propíchnutí tkáně, vsazení a nošení šperku, nebudeme hned ve znechucené hrůze křičet fůůůj, protože spousta lidí piercing nosí a žádné katastrofální důsledky to pro ně nemá. Ovšem nezanedbatelné procento jedinců, kteří se pro piercing rozhodli, problémy mají a nezřídka je výsledkem tohoto zkrášlovacího procesu nechutná jizva nebo méně viditelné zdravotní komplikace. Jaké problémy nám tedy piercing může způsobit a jak se jim vyhnout?
Jako při každém poranění zde hrozí především infekce. Zvýšené riziko infikování organismu v místě piercingu hrozí stále, protože i když je rána zhojená, pro bakterie představuje zjednodušenou cestu „pod kůži“. Zvláště prostřednictvím ústního neboli orálního piercingu se bakterie mohou snadno dostat do krevního řečiště, což vede k oslabení organismu a náchylnosti k určitému onemocnění, např. endokarditidě – nebezpečnému zápalu srdečních blan (piercing tedy nedoporučujeme lidem se srdečními či jinými chronickými obtížemi). Infekce v místě piercingu samozřejmě způsobuje zánět, který často vede k vytvoření jizvy – zvláště při nutnosti chirurgického vyčištění rány.
Při propichování tkáně pro piercing také může dojít k poranění nervu. Každý člověk je jiný, a proto i odborník na anatomii může „píchnout“ vedle, respektive přímo tam kam nemá – tedy do podkožního zakončení nějakého většího nervu. Nemusím asi říkat, že to bolí. Ono stačí, když je piercing umístěn příliš blízko takového nervu – to může způsobovat migrény a různé jiné zdánlivě nesouvisející bolesti či nevolnosti. Ostatně málokdo ví nebo si uvědomuje, že i „správně“ umístěný piercing (včetně náušnic) může takové obtíže způsobovat a to zvláště u citlivých jedinců. Na celém povrchu lidského těla se totiž nacházejí tzv. akupresurní body (což uznává i soudobá moderní věda), jejichž cílené dráždění vyvolává různé reakce organismu. Tohoto poznatku je k léčení různých neduhů využito např. při akupresurní masáži či akupunktuře. Neustálé dráždění těchto bodů například právě piercingem pak může samozřejmě způsobit nechtěné reakce různých částí těla či orgánů. Klasickým příkladem jsou právě bolesti hlavy při propíchání ušního boltce „až nahoru“.
Vůbec nejrizikovější je piercing umístěný v oblasti sliznic – to znamená v nose, rtu, tváři, jazyku či dokonce v pohlavních orgánech. Sliznice jsou velmi citlivou bariérou našich tělesných otvorů, která nás při správné funkci chrání před infekcí – jakékoliv její narušení pak samozřejmě snižuje naši celkovou obranyschopnost. Piercing ve rtu či tváři je také nebezpečný pro dásně, které na neustálé dráždění mohou reagovat zánětem a odhalováním zubních krčků jako při parodontóze. Riziku poškození jsou samozřejmě vystaveny také zuby, které mohou být neustálým kontaktem s kovovým šperkem povrchově poškozovány a při úderu do tváře hrozí jejich uštípnutí či prasknutí – o zvýšeném ukládání bakteriálního plaku kolem kovového šperku nemluvě. Zvláště piercing v jazyku pak také může způsobovat dráždění a zánět slinných žláz – efektem je pak nadměrné slinění a mohou se dostavit i trávicí obtíže.
Milí teenageři, i když se mnozí domníváte, že se nedožijete tak příšerného věku, jakým je například 40 let, pak vězte, že vám tato zákeřnost života velmi reálně hrozí. Zkuste si proto představit své rodiče nebo babičku či dědečka s piercingem nebo alespoň s dírou po piercingu. Mohlo by vám to pomoci při rozhodování zda piercing ano či ne.
Když už piercing musí být
Pokud nám již nestačí extravagantní pokusy s oblečením, účesem, volnými šperky, smývatelným tetováním či chováním a zjistíme, že bez piercingu nemůžeme z nějakého důvodu žít, měli bychom alespoň omezit výše zmíněná rizika na minimum. Neprovádíme tedy aplikaci piercingu sami pletací jehlou ani tuto operaci nesvěříme alkoholem posilněnému kamarádovi, ale vyhledáme odborníky. Ovšem pozor! Ne každý tattoo salon se hemží odborníky na propichování lidského těla. Prvním signálem ústupu je pochybná úroveň prostředí takového salonu, které by nemělo připomínat pitevnu kombinovanou s restaurací páté cenové skupiny, ale spíše lékařskou ordinaci. Nechte si také od personálu podrobně popsat postup jakým piercing zavádějí. Pokud vynechají slovo dezinfekce – okamžitě utečte. Neškodí ani poohlédnout se po referencích daného studia – zkrátka poptat se po známých piercinkářích, jaké mají zkušenosti (zvlášť těch s různými jizvami).
Proběhlo-li vše hladce a naší estetickou či erotickou hodnotu zvyšuje úžasný body šperk, nesmíme zapomínat na zvýšenou hygienu v jeho oblasti. Důležitá je každodenní očista šperku a jeho okolí vhodným dezinfekčním prostředkem – u orálního piercingu pak důkladná ústní hygiena v rámci které neškodí používání kvalitní ústní vody (poraďte se se svým zubním lékařem, či dentální hygienistkou).
Přeji vám s piercingem mnoho podnětných chvil.
David Mondok, StomaTip 1/2007
Rubrika: Zajímavosti
12.08.2008 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip
