Celokeramika versus metalokeramika aneb přirozenější úsměv

Pojmy uvedené v nadpisu tohoto článku patrně nejsou obsaženy ve slovníku běžného smrtelníka, avšak snadno si je osvětlíme. V žargonu dentálních odborníků jsou spojeny s náhradou chybějících zubů, ovšem ne při absolutní bezzubosti. Týkají se případů, kdy v ústech pacienta jsou pro připevnění umělého chrupu k dispozici alespoň vlastní kořeny se zbytky zubů nebo fungl nové „umělé kořeny“ v podobě dentálních implantátů. Standardním řešením takových případů jsou již po mnoho let tak zvané metalokeramické náhrady. Tyto náhrady jsou tvořeny z pevného kovového jádra (kovové konstrukce), která je překryta estetickým bílým materiálem na bázi keramiky, z něhož jsou vytvořeny viditelné části umělých zubů. Estetický materiál je sice tvrdý ale relativně křehký a pokud by z něj byla vyrobena náhrada celá, nevydržela by dlouho tlak při žvýkání potravy a rozlomila by se. Proto je nutné estetický materiál podložit pevnou kovovou konstrukcí. Toto řešení je naprosto funkční a většinou i velmi estetické. Proč většinou? Jak všichni víte, přirozené zuby jsou do jisté míry průsvitné a v podstatě bílé (i když ve skutečnosti je jejich barva složena z mnoha různých jemných barevných odstínů). A teď si představte, že je nutné pahýl zubu, na kterém původně bylo malé množství přirozené zubní hmoty (dentinu) a dále již jen průsvitná sklovina, překrýt tenkou vrstvou kovu a na tuto vrstvu teprve nanést estetický materiál tak, aby umělý zub působil přirozeně. Kov je samozřejmě naprosto neprůsvitný a ještě ke všemu tmavě šedý. Pokud jej překryjeme materiálem dokonale imitujícím přirozenou hmotu zubu, tedy materiálem vysoce průsvitným – barva kovu se samozřejmě promítne do celého umělého zubu. Pokud kov překryjeme materiálem sice bílým, ale neprůsvitným a tedy matným (asi jako jídelní keramika) – umělý zub bude působit naprosto nepřirozeně. Zubní technik, který takovou náhradu vyrábí, má tedy poměrně těžký úkol – zvlášť u nahrazování velmi malých zubů. Dá se tedy říci, že metalokeramika má své limity v tvorbě naprosté přirozenosti umělých zubů.

Z výše uvedených důvodů se již delší dobu hledají dostatečně pevné materiály, které by v zubních náhradách nahradily kov a zároveň měly žádoucí optické vlastnosti pro tvorbu umělého zubu dokonalého vzezření. Cesta se ukázala ve zlepšování odolnosti tvrdé a křehké estetické keramiky a vznikly tak materiály na podobné bázi a s podobnými optickými vlastnostmi, ovšem mnohem odolnější při mechanickém namáhání. Unikátní technologií je pak „bílý kov“ – speciální materiál na bázi oxidu zirkonu, který se strojově frézuje do požadovaného tvaru. Namísto kovových konstrukcí lze tedy dnes vyrobit konstrukce keramické či ze zmíněného oxidu zirkonu, na které se poté (v podstatě stejným způsobem jako na kov) nanese estetická keramika – obecně tedy hovoříme o celokeramických náhradách. Obě složky těchto náhrad (konstrukce i estetický materiál) jsou k dispozici v barevných odstínech dobře imitujících přirozenou hmotu zubu, je tedy možné dosáhnout maximální přirozenosti umělých zubů. Chcete-li tedy pro sebe to nejlepší, je tu pro vás celokeramika. Dlužno ovšem poznamenat, že „nejlepší“ bývá i „nejdražší“ a nejinak je tomu i v tomto případě.

Konstrukce pro budoucí „celokeramickou“ náhradu vyfrézovaná z oxidu zirkonu – z dílny zubního technika Štefana Sasínka



Níže jsou uvedeny práce z dílny slovenského zubního technika Róberta Zubáka – mistrovská práce

Kovová konstrukce budoucí metalokeramické náhrady	Hotová metalokeramická náhrada
Keramická konstrukce pro budoucí celokeramickou náhradu	Hotová celokeramická náhrada

Rubrika: Zubní náhrady
12.08.2008 / Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip